neděle 30. září 2012

Nečum jako Číňan

Tri v Cine stravili dalsi den v Zakazanem meste. Mysleli si, ze jim na to bude stacit pul dne, ale po vstupu si uvedomili, ze pul dne je malo. V zakazanem meste stravili  temer 5 hodin a to jeste neprosli vse. Trpeli zizni, horkem, hladem a prochazli mistama, kde nevedeli kudy jdou. Po 5 hod. vysli ven a presli do Shing jang parku na vyhlidku, aby videli cele mesto z vyhlidky. Misa si koupila uzasneho draka, protoze musela, jelikoz ji to prikazal mistni prodavac. Pri ceste do hostelu, se na nas nalepil mistni prodavac knih, ktery nabizel knihu za 150 Y bratrovi a slevil az na 20 Y. ale stejne jsme nekoupili, dokonce obejmul velmi lascivne Misu, ta se mu ale vysmekla a utekla, nakonec odesel. Dnes jsme meli party v hostelu za 50Y, pivo teklo proudem, jidlo se prohybalo pod stolem a to vse skoro zadarmo. Cinani se o sve hosty umi postarat.

Dojmy ze vcerejska: vsichni tu chrchlaji, plivaji [Misa je naprosto znechucena] tancuji, hrajou badminton, furt na nas nehorazne cumi az je to neprijemne. Pri vybirani z bankomatu musi clovek nastavit vyber karty pryc, jinak karta v bankomatu zustane navzdy. Vsechno je tu daleko, kam chcem jit, tak nas boli nohy, az se od nich prasi, jak Misa poznamenala. Dokonce jsme potkali Marilin Monroe a Michaela Jacksona. Na trzisti jsme slintali nad skorpiony, hvezdicemi a brouky na spejli, ktere vypadaly tak chutne, ze jsme se rozhodli, ze si rozmyslime, co si dame driv. Dali jsme si nudle v mistnim bufetu a nedbali jsme na varovani, ze bychom se z toho mohli posrat. A dokonce jsme to riskli i bez slivovice. Jeste musim poznamenat, ze pri ceste do hostelu Misa zablokovala terminal v metru a trojice jedlickarny v ulicce Hutongu vypadala jako neskutecni exoti, kdyz tahli za sebou zafacovane kufry a mistni obyvatele je nerizene pozorovali. Nakonec jsme cestu do hostelu nasli ale obesli jsme to.

Postrehy z jedlickarny: bratr mluvi jenom kdyz je opily, Misa ma neustale hlad a je ji spatne z hybajiciho se  skorpiona, ale myslime si, ze ma na nej chut, pac ji jiskri oci. Adama stihl stihomam, jelikoz schovava penize po celem pokoji, pani uklizecka chodi vice uklizet, ale myslime si, ze penize v ponozkach, v papirovych kapesnicich a v krabicce od zubni pasty penize nenajde.

Ale je tady krasne. Zitra nas ceka Palac nebes, namesti Tianmen a ctvrt Quamen.

PS: facebook is still blocked. We dont know, what to do.

sobota 29. září 2012

První čínské dojmy

Dojmy z Číny: Facebook is blocked. (Jistě, první věc, která Adama zajímá.) Všichni tu chrchlají, krkají, tancují na uječené čínské hity a vytvářejí hromadné choreografie na ulici. Pro chodce je to zde noční můra! Architektura úžasná. Speciality: škorpióni, hvězdice a ještěrky. Všude je to daleko a je to tu obrovské. Až bude fungovat internet, napíšu více.

čtvrtek 27. září 2012

China rush

Přiblížila se má dovolená tohoto roku - cesta do Číny. Plánovaná byla už od března, kdy jsem se rozhodoval kam jet a ze začátku jsem preferoval New York. Když jsem však spatřil, že letenka do Pekingu je jen o pár tisíc dražší a Čína je přece jen exotičtější, neváhal jsem a šel do toho. Moji spolucestovatelé jsou můj bratr Jakub, který v podstatě nikde ani moc nebyl a během hodiny prohodí dvě tři slova a doktorka Michaela, která se rozhodla tento rok s Gruzií ještě připojit Čínu. A pak že mají doktoři málo peněz. :) 
Organizace však nebyla tak jednoduchá jako cesta do Evropy. Hostely se ještě daly, ale objednání letenek nebylo moc jednoduché. Dokonce jsem obdržel telefonát ze Šanghaje a zažil čínskou angličtinu. Ne, nedalo se rozumět a zděsil jsem se, jaká (do)mluva mě v Číně čeká. Nakonec se vnitrostátní letenky v Číně sehnaly a vyšly docela levně. 
Třešničkou na dortu bylo vízum, kdy doktorka s bratrem po 3hodinovém čekání vízum dostali a mně bylo oznámeno, že se mi ještě ozvou. Ano, práce v ,médiích je nebezpečná věc. Zajímavé jen bylo, že poté, co jsem neúspěšně přišel z ambasády do práce, nějaká agentura snížila Číně rating. Nakonec jsem ale vízum dostal a tím bylo veškeré zařizování u konce. Teď jen děj se vůle boží. Pár informací na co se připravit jsem dostal, ale skutečnost bude zřejmě horší.
A tak tedy, v pátek odlétáme téměř v 10 ráno a přes Curych budeme v Pekingu v 5 ráno čínského času (tedy ve 23 hodin středoevropského). Máme 7 hodin na to, abychom se dostali do hostelu. Snad to zvládnem. Týden budeme pobývat v Pekingu, následně se vydáme do čínského Las Vegas Šanghaje a poslední zastávkou bude Xi'an (čti Š'ian). Jsem natěšený i nervní zároveň.
Inu, vím, že jsem líný na blog psát, snad se k tomu dokopu a budu psát aspoň krátké příspěvky a nedopadne to jako se Španělskem minulý rok, kde chybí cesta v Sevilli a Alicante a Lucembursko, kde jsem nepopsal, jak jsem se stal sockou v nejdraží zemi (ale tak hrozné to nebylo). Proto, držte nám pěsti, ať to v té Číně přežijeme. ;)