Posledni vecer v Pekingu jsme navstivili Lama Temple, kde nejlepsi zazitek byl z 18metroveho Budhy, ktereho jsme nenapadne vyfotili a bratr nam to tez vycital, ze nejsme slusni a chovame se jak cinsti burani. Pote se odpojil do Konfuciova chramu, kde jsem ja s Misou odmitli jit kvuli predrazenemu vstupu. Sli jsme se radeji podivat do blizkeho parku, kde jsme si konecne uzili trochu klidu a ochutnali mistni parek na spejli, ktery je obliben u vsech Cinanu, zejmena deti. Byl sladky a odporny, stacilo. 

Vecer jsem vyjedl hostel na grilovani a musim pripomenout, ze se grilovalo takove maso, ktere se da najit kdekoliv v bufaci na ulici. Pochopitelne jej bylo malo, ale to byva i venku {na spejli 4 kousky masa]. Ticha domacnost nasledne odpadla, kdy po devate hodine prisla akce kazdy drink za 19 Y. Samozrejme jsem si stihl dat dva Long island ice tea a take to postupne vecer vypadalo. Nejdriv jsme potkali studentku z Ceska, ktera nam povypravela o tom, jak se ji zije v Pekingu a nasledne odesla s mistnimi kamarady parit. Nevstavat brzo, sli bychom s nimi. Ale nasli jsme tam sympaticke Nemky, ktere jsem se pokousel dostat do bistra. Jakub tam odesel, Misa nasledne taky a ja ozraly do nich hustil, at jdou tez. Nesly a musely jit spat. Ja se odebral do bistra, kde jsem spadl ze zidle a zacal hladit mistni stene, coz nasledne bratr poznamenal tim, ze je cas jit spat. Do postele jsme se odebrali v pul treti rano a uz za dve hodiny vstavali na letadlo do Sanghaje. Vstavani bylo umorne, prisli nas vzbudit z recepce, ze taxik uz ceka a ja nechapal, co po mne pani recepcni chce. Opilecke rozlouceni s Pekingem, jak se slusi a patri na jedlickarnu.

V pet rano nas taxik jeste hodne pod vlivem odvezl na letiste, kdy vsem trem bylo blbe a Misa dokonce zvracela v letadle {a prasknu to na ni :}]. Ani nevim, jak jsme se do Sanghaje dostali, ale nakonec jsme nasedli do Maglevu, ktery se rozjel na neuveritelnych 420 km/hod a 40 km jsme zvladli za 7 minut. 

Den jsme prospali, protoze nam vsem bylo strasne zle. Jeste jsme se zamotali v sanghajskych ulickach a nebyli schopni najit nas hostel. V kocovine hledat hostel ve smogu a horku bylo utrpeni. Cekala nas ale prijemna odmena v podobe krasneho a utulneho hostelu a velke postele. Zitra pokracuje prohlidka, dneska byl odpocinkovy den. Snad nam dva dny na Sanghaj stacit budou.