Už třetí den se fláķáme u Bengalského zálivu a chytáme bronz. Tedy já chytám tak maximálně rudou. Bohužel má pokožka není přizpůsobena na opalování,  takže se musím spokojit jen s červeným odstínem. Co vám budu popisovat, většinu času trávíme u moře a popíjíme kokosové mléko. Nicméně pár historek už se stalo.

Psal jsem, že jsme potkali Čechy z Baganu a do toho se zde objevila Monika, Nellina kamarádka, která v Barmě pracuje pro Člověka v tísni a u níž strávili týden v Rangunu, zatímco my jsme lebedili v Bangkoku. Prvni večer jsme popíjeli v místní restauraci a potkali Slováka Luciana, kterého jsme prekřtili na Lučiana či Lucifera. Velmi výrazná postavička. Jak by řekla moje maminka - Kus debila.

Tento Slovák se stal ve 12 Budhistou a uz od 10 let četl Aristotela (možná v originále) a naprosto odsuzuje pití alkoholu. Jí dle něj střídmě, ač tomu jehi pupek neodpovídal. Nejzajímavější však byly jeho historky. Procestoval půlku světa, zejména v Íránu se dostal k pouličnímu svátku bičování zad a ač se to nemůže připojil se k bičujícím lidem s bičem a jala se jej točit íránská televize. Další zážitek měl takový,  že si fotil stařenku, která na něj vyběhla s holí. Samozřejmě holinse vyhnul, baběnu chytil pod krkem a zpacifikoval ji.

Ono chytání pod krkem má zřejmě v oblibě. To v Taiwanu seděl v sauně s jedním místním a najednou slyšel flusnutí. Tak mu dal kravatu, aby se přiznal, že to byl on. Nešťastný Taiwanec se raději přiznal, než by přišel o život. Lucifer se také odstěhoval dle něj do lepšího hotelu, prostě bomba poloha, super pokoje s koupelnou jen za 15 $ dolarů na jednoho...chápeš?

Jednou nás potkal v barmské zaplivané putyce, kam rádi chodíme, a s opravdu zhnuseným tónem nám řekl "vy jíte fakt tady"? Nella mu odpověděla, že ano, protože zkoušíme místní jídla. Na to reagoval slovy: "Já chodím do restaurace, kde je fakt vše dobrý a chutný jako a vse za 1500 kyatu (1,5 $). I s polévkou zadarmo! Všechno! " Nedalo nám to a tu jeho putyku vysledovali. Viděli jsme ho jak se tam jako "spravný" budhista cpe s 6 chody na stole a po jeho odchodu jsme se zeptali, kolik jídlo stojí - 1500 jedno. Ta polévka, o které mluvil, byl mini vývar k rýži, který zde dostanete všude na ochucení. Připomínal mi trochu Karla z ČIA (znalí vědí).

Balil nám tu taky naši Verču. Samozřejmě má velké úspěchy u žen. Povídal, že měl barmskou Číňanku (!!), která byla fakt dobrá a zde v Changtan s ním cestuje Švýcarka. Potkali jsme jej ve 2 dnech a vždy byl sám. Většinou spal jak vyvrhnutý vorvaň na lehátku.  Možná meditoval, údajně medituje až 3 hodiny denně. Švýcarka byla holt pani Colombová. Verča tak bude jeho další obětí.

Největší záchvat jsem dostal před ním, když nám ukazoval, jak si pořídil tanaku (barva na obličej ve dřívku) v sáčku a málem chytil prodavačku pod krkem, když mu tanaku chtěla nabarvit na tváře na zkoušku. Ostatní poslouchali a já zadržoval smích.  Lucifer dnes ráno odjel, snad bude ve zdraví cestovat po světě a sbírat nezapomenutelné zážitky ještě dlouho.