Vypluli jsme konečně v neděli 24. května po 10 dnech.  Málem bych napsal, jak jsme nevypluli, protože kapitán Rasputin se večer před vyplutím opil a druhý den měl potřebu se vykecávat, když přijel na "návštěvu" Australan Glen. Naštěstí jsme však odjistili lana, vytáhli kotvu, nastartovali motor a konečně vyjeli.

Den 1: Cesta ubíhala dlouho, Rasputin nás rovnou dal ke kormidlu, takže udržet kurz byl docela záhul na první zátah, ale dařilo se. Kormidlování potřebuje plné soustředění, je to sice trochu nuda a člověk u toho usíná, ale jakmile mu jede loď mimo, o zábavu je postaráno. S kormidlováním jsme se se Zebrou střídali a zkoušeli jsme to za motoru i plachet. Jeli jsme proti větru, ale i tak se loď sunula rychle kupředu ku ostrovu Balabang patřící ještě Malajsii. Bohužel jsme vypluli příliš pozdě (kvůli dědkovi), a tak jsme museli jet chvíli v noci. U kormidla jsem začal zmatkovat a musela mě vystřídat Zebra, která má lepší koncentraci. Zakotvili jsme těsně před Balabangem kvůli mělkým vodám. Vzdáleni kilometr od ostrova.

Den 2: Rasputin měl kocovinu a řekl, že nemůže v tomto stavu plachtit. Dle něj byl nemocen, ale den předem vypil asi 4 piva a vykouřil krabičku cigaret. Takže z prohlídky ostrova nic nebylo. Seděli jsme na lodi zatímco Rasputin buď spal nebo kouřil.

Den 3: Ráno jsme popojeli asi 2 km s tím, že jedeme na lepší kotviště. Opět to však zhatila mělká voda, takže se hodila kotva, Rasputin řekl, že už je 12 hodin a už se nikam nepluje. My jsme se nepodívali na hodiny, bylo přitom 9! Opět jsme strávili den na lodi nicneděláním, poněvadž na člunu se kvůli proudům na ostrov jet nedalo. Odpoledne se prohnala přeháňka, takže jsme dali na palubě sprchu, Rasputin chytal vodu a Zebra si ještě střihla na palubě za deště jógu. Deštík byl příjemný a za hodinku už nás sušilo slunce. Ono kotvili jsme na místě mezi Balabangem a ještě ostrovem Bangi. Kolem nich procházela v noci fronta bouřek, takže v noci jsem se probudil a na palubě sledoval všude kolem řádící bouře a my byli přímo uprostřed. Pro mě nepopsatelný zážitek - strach a fascinace v jednom.

Den 4: Ráno jsme vstali brzo a popojeli další cca 3 km. Opět jsme se nedostali moc blízko ke břehu, ale tentokrát už za příhodných podmínek jsme mohli dát člun. Stihl nás déšť a podmínky se zhoršily, takže jsme museli vyčkat rána. Třetí den jsme tak zase strávili na palubě. To už jsem byl psychicky i fyzicky vyčerpán. Takhle jsme si plavbu nepředstavoval. Proč nemůžeme plout celý den a najít jiné místo? Rasputin je totiž lenoch a nechce se mu. Plusem jen bylo, že se za námi vydali "mořští cigáni" z ostrova Bangi prodávat nám ryby. Další National geographics, tentokrát ze života lidí. Tito lidi zde žijí od nepaměti, pendlují denně na moři v malých barkách a loví ryby. Ty pak prodávají v Kudatu nebo na filipínském ostrově Balabac. Rasputin si od jedněch koupil rybu a samozřejmě tím přivolal další, takže jsme museli odhánět smutně asi 4 lodě.

Den 5: Dnes jsme se vydali na člunu na ostrov. Měl jsem strach, abychom to zvládli a člun by proudy neodnesly na širé moře, ale vítr i proud byly klidní, takže pádlování vyšlo. Ostrov nás překvapil haldy odpadků a opuštěností. Narazili jsme na odpočinkový tábor sea gipsies, prozkoumali jsme několik km pláže, ale žádnou stezku na opuštěnou pevnost, o které jsme tolik slyšeli, jsme nenašli. Pevnost též nikde, tipuji, že ji domorodci rozebrali. Našli jsme ale obrovské mušle, které jsme si vsak s sebou nevzali, jelikož by neprošly asi celní kontrolou. Zpět na loď nás při pádlování trochu zlobil proud, ale dalo se.

Den 6: Kapitán za nás rozhodl, že plujeme na Filipíny, ač nám tvrdil, že bude ještě debata dle toho, jak se cítíme. Chtěl jsem se vrátit, protože jsem nechtěl riskovat cestu s tímto neschopným dementem. Dědek však řekl, že do cíle se dostaneme během 4 dnů, což jsem se rozhodl akceptovat. A tak se vyrazilo směr sever. Úžina mezi malajským Balabangem a filipínským Balabacem je přezdívána jako neklidná a bouřná. My ji museli projet na diesel, protože bylo bezvětří a voda jak olej. Opět jsme kormidlovali a byl to větší voser než poprvé. Sedět na prdeli a 3 hodiny čumět na kormidlo a udržovat směr je hotová nuda. Avšak musím se pochválit, protože se mi dařilo kurz držet celou dobu, co jsem byl za kormidlem, aniž bych s ním moc hnul. Zakotvili jsme u rybářské vesničky v zátoce olejových palem.

Dodatek ze života na lodi: Čtvrtý den nám dědek oznámil, že dochází jídlo. Jistě, protože nám řekl, aby jsme koupili jídlo jen sobě. Tak jsme učinili a on samozřejmě vyjídal naše zásoby, protože o jídle se prostě dělíme. O tom, že dochází jídlo nám řekl, kdy už vyžral celou ovesnou kaši a naše vajíčka. Snědl jich 17 ze 30 a pak nám tvrdil, že jich bylo jen 7. Když mu říkám, že na lodi je ještě 5 kg rýže, což by mohlo vydržet při 250g denně na osobu 6,5 dne, kontruje tím, že neumí rýži vařit! Narazili jsme tak na jádro pudla, chlapeček by rád vajíčka, oves, zeleninku apod. Pak nám ještě řekne po 6 dnech, že jsme měli koupit 3krát více zásob! On prý moc nejí (tajně večeří v době, kdy my spíme), ale bojí se o nás (my na té rýži s cibulí vydržíme). Dědek chce prostě, abychom mu nakoupili výběrové potraviny, aby nemusel jíst suchou rýži, a pak mu ještě uvařili vybrané pokrmy. Zmrd.

Pokračování příště.