Na Vánoce 2014 se v mé hlavě zrodilo rozhodnutí nechat práci a vydat se na 4 měsíce na cesty do Jihovýchodní Asie. Bál jsem se toho, jak to bude náročné jak fyzicky, tak finančně, ale nakonec jsem přece jen necouvnul a na cestu se vydal. A neprohloupil jsem. Někde jsem četl, že i přesto že utratíte mnoho peněz za cestování, vrátíte se bohatší. A já se bohatší vracím. Zažil jsem veselé i krušné chvilky, seznámil jsem se se spoustou skvělých lidí, vypiloval si angličtinu, zvýšil si sebevědomí a mohl bych pokračovat dál. Doplnil jsem tak další stránky cestovní knihy a sv. Augustyn by byl se mnou spokojen.

Náš Couchsurfista Lean se nás ptal, co bychom se Zebrou dali jako top z našich cest. Dlouho jsem přemýšlel, co bych mu mohl říct, ale asi bych ho unudil dlouhým výčtem z mých cest. Mohl bych začít zážitky z mých stopařských začátků, kdy jsme potkali tolik milých i zmatených lidí, pokračoval bych lidskou štědrostí, která nám tolik pomohla a usnadnila těžké chvíle, nezapomněl bych na strasti s alkoholikem Rasputinem, ilegální epizodku na Filipínách, obdivoval bych přírodní krásy a nádhernou architekturu, co jsem za tu dobu viděl. Neopomněl bych zmínit dobrodružství v klášteře, dále hody ve formě jídla a pití, spaní na divoko nebo cigánský způsob cesty. A mohl bych pokračovat dál a unudil bych i čtenáře (ty si ale mohou vše podrobně přečíst na blogu).

Nicméně cestování není jen o těch pozitivních věcech, člověk musí přežít i ty negativa a že jich je. Musíte se vypořádat s vedrem či zimou, neustálým pocením. Umět se nemýt a fungovat ve vlastním smradu, případně se mýt jen ve studené vodě a jen poleváním. Někdy jsme sprchu zažili po několika týdnech a byla srovnatelná s luxusní vířivkou. Dokázat být také o hladu či žízni. Sáhl jsem si i na dno, když jsem trpěl 4denním průjmem spojeným s nechutenstvím, kdy jsem byl 3 dny schopen pozřít jen vodu. Průjem se dal, ale každé sousto mi vyvolávalo zvracení, takže jsem 3 dny nic nejedl. Takovou zkušenost už nechci nikdy zažít. Spaní též nebylo někdy skvělé, zvykal jsem si na tvrdou zem, nepohodlí v přepravních nočních prostředcích či úzkou palubu. Otravuje vás hmyz ve formě much, komárů, švábů nebo mravenců. A v neposlední řadě s únavou, která přišla vždycky, když člověk nechtěl. Kolikrát se mi zdálo o posteli s voňavým povlečením. Ale tohle všechno mě posílilo a nelitoval jsem, že jsem kolikrát žil jak vagabund, právě naopak. Mnohokrát jsme se Zebrou přemýšleli, kdo z našich známých by tohle dal či nedal. :)

Navštívil jsem 5 zemí a každou jsem si oblíbil jiným způsobem. Barma (dnes Myanmar), která ještě není zkažena turismem a kde jsou lidé milí a starají se o vás jak o krále, aniž by chtěli něco na oplátku. Thajsko, jehož kuchyně zkoušela naše mlsné jazýčky a chrámy oslňovaly svým zlatým leskem. Malajsie, kde pohostinnost a ochota je v lidech vrozená a s úsměvem vám pomohou ve všem. Filipíny, tam si člověk užije přírodních krás jak u moře, tak nahoře. Singapur, moderní město, které ukazuje, že i malý tygr dokáže velké věci.

A celá cesta, kde jsem využil letadla, auta, autobusu, minibusu, lodě, přívozu, vlaku, jeepney, tricyklu, rikši, taxi, dodávky i chůze probíhala asi takto:

Praha - Istanbul - Bangkok -/- Rangun-Kalaw-Inle lake-Bagan-Changtan-Rangun-Hpaan -/- Mae Sot-Tak-Bangkok-Chaia (Suan Mokh)-Hat Yai -/- Kangar-Penang (George town) - Kuala Lumpur-Melaka-Kota Bharu -/- Narathiwat-Hat Yai-Surat thani-Bangkok-Chiang Mai-Bangkok -/- Kota Kinabalu-Kudat-Balabangam -/- Balabac-Rio Tube-Porta Princessa-El Nido-PP-Cebu-Oslob-Cebu-Tubigan-Carmen-Tagbilaran (Panglao, Corola, Loboc) - Manila-Banaue (Batad)-Manila -/- Singapur - Istanbul - Praha.

Byla to paráda!