Na poslední 3 noci zůstáváme u dalšího couchsurfisty, Číňana Adriana, kterému je 37 let, ač na to nevypadá, a žije se svou matkou. Jeho maminka Doris je velmi pořádkumilovná a se Zebrou tak dáváme pozor, aby po nás nezbyla nějaká podezřelá špína. Dostali jsme vyhraněné místa v obýváku, kde se snažíme udržovat naše hnízdo a nerozšiřovat jej mimo vymezený prostor. Adrian žije na sídlišti patřící metru Ang Mo Kio a kousek od jeho baráku se nachází opět skvělá žrádelna, kde už si nás zase prodavači pamatují a hází úsměvy, kdykoliv nás vidí.

V Singapuru se nachází 9km Southern Ridges Walk trasa podél parků, takže jsme se rozhodli trochu projít i singapurskou zelení. Inu, procházka nebyla nejhorší, ale vedro nám ji hodně ztěžovalo. Naštěstí většina trasy poskytovala stín od stromů. Část stezky se vine na "mostě" dlouhým 2 km postaveným 4 metry nad zemí, takže jsme se kochali nejen parky pod námi, ale i výhledem na Singapur a zejména jeho přístav. V jednom parku jsme také narazili na kulturní centrum, kde se odehrávala show indických tanců spojena s rautem. Podařilo se nám na raut dostat oklikou a Zebra ucítila příležitost se zadarmo najíst a začala konat. Napustila si kafe, nabrala jídlo a mohla vzít více, kdyby se jí jedna z pořadatelek nezeptala, zda "jde" také na show. Zebra vzala tácek s jídlem a odcupitala s ním pryč. Já jen z povzdálí sledoval její chování. Ostuda. Trasu jsme prošli za 3 hodiny a docela nás zmohla. Holt nabídla většinu času jen rovinu, na což nejsme zvyklí.

Singapur získal před 2 dny od UNESCO nálepku světového dědictví pro své botanické zahrady a celý Singapur je z toho úplně odrovnaný, je to totiž jeho první ocenění a tento rok zrovna slaví 50 let od svého vzniku. Takže zprávy jsou toho plné. Tak jsme se na tu zahradu zašli podívat. Zahrady jsou vskutku nadherné, člověk si tam projde palmový parčík, zazvorový kout, orchideje, evoluční park, kde jsou vysázeny stromy a rostliny, co se nacházely na Zemi v průběhu milionů let. Jak se jim to podařilo, to mi hlava nebere. Myslím, že Singapur se svou botanickou zahradou dostal ocenění právem.

Nemohli jsme ani opomenout Chinatown, kde jsme udělali pár drobných nákupů a těžce odolávali nákupní horečce. Oživili se mi vzpomínky na Čínu, prodávali zde stejné cetky jako tam, jen 5krát dražší. Zlatá kočka s kolébající se rukou tak do mé kolekce blbin ještě nepřibyla. Doplnil jsem též svou challenge, kdy jsme navštívili budhistický chrám Thian Hock Kenge, kde jsem do studny přání hodil desetník, a hinduistický chrám Sri Mariamman, kde jsme přečkali tropický slejvák při bohoslužbě, která probíhala za příšerných zvuků bubnů a trumpet.

Návštěva Singapuru se pomalu blíží ke konci. Bude mi chybět jeho kuchyně, kterou si nemůžu vynachválit. Znovu jsme vyrazili do arabské čtvrti, abychom si naposled dali nášup Nasi gorengu, ochutnali kebab a osvěžili se malajským čajem. U baráku Adriana došla zmrzlina z tříště, což těžce nesu. Budu se ji muset naučit připravit doma.

Úplně poslední večer jsme se šli ještě podívat na vyhlídku osvětlených mrakodrapů. Šanghaj to nepřekonalo, ač mrakodrapy svítíli hezky. Součástí vyhlídky bylo i vodní představení, jednalo se o světelné efekty (světla,fotky, filmy) promítané na vodní páru. Efekty se docela podařily, zato příběh či obrázky, kde se zobrazovaly většinou smějící se děti, byly totálně kýčovité a celou show kazily.